Představoval jste si v době, kdy jste se rozhodl kandidovat do krajských voleb, že na konci října usednete do židle krajského radní?
Zcela upřímně a otevřeně nepředstavoval. Jsem týmový typ, takže moje motivace kandidovat v krajských volbách byla zcela jiná. Přál jsem si úspěch myšlenek lidí, kteří kandidátku utvořili, podporovali a samozřejmě i úspěch Martina Netolického, kterého považuji za skvělého hejtmana. Po vyhodnocení výsledku a poté, co jsem byl osloven do pozice radního, jsem po konzultaci s rodinou neváhal. Výzvy mám ve svém životě jako sportovec tělem i duší rád. V podstatě jediné, co jsem řešil, byla moje pozice starosty v Heřmanově Městci. Nerad odcházím od rozdělané práce, protože máme v našem městě ještě hodně před sebou. Kolegové v radě města mne podrželi a práci na radnici částečně přeberou za mne utvořením pozice druhého místostarosty. Proto mi nic nebránilo přijmout pozici radního Pardubického kraje.

Školství se v letošním roce nachází, podobě jako celá společnost, ve složitém období. Co je z vašeho pohledu nyní nejdůležitější?
Nejdůležitější je návrat k normálu a jasno do budoucna, jak se bude postupovat v přijímacím řízení či s maturitami. Mediální vzkazy o učení o prázdninách jsou výkřiky, které spíše děsí, než dávají jasno. A stav současný přímo teď? Distanční výuka je sice technologickou možností, jak reagovat na složitou situaci epidemie, ale není za mne správná pro dlouhodobý společenský vývoj. Děti patří do škol, stejně jako pedagogové. Školství není jen vzdělávání konkrétních předmětů, je to sociální a společenský vývoj nových generací, které v budoucnu budou naši zemi táhnout. Moje profesní minulost před starostováním je v oblasti IT, internetu a webových aplikací. Vím tak moc dobře, co vše může technologie přinášet. Ale taky jsem přesvědčen, že nenahradí to, co je nedílnou a nezbytnou součástí vývoje každého z nás od dětství po dospělost. Školství má pro společnost zásadní význam a musí si udržet výuku v osobním kontaktu a kolektivech. Přes monitor a mikrofon je to jen náhražka na omezenou a nezbytně nutnou dobu.

Jaké budou vaše první kroky ve funkci?
Přiznám se, že v mém případě nejsou různé online porady vyhledávanou formou komunikace. Nebráním se jim však v tuto chvíli s ohledem na situaci, stejně jako e-mailům. Ostatně všechny ředitele jsem takto oslovil hned po svém nástupu do funkce. Primárně jsem ale pro osobní kontakt. Ten nic nenahradí. Chci v co nejkratší možné době navštívit všechna školská zařízení a seznámit se s reáliemi na místě. Chvíli to sice potrvá, ale považuji za nezbytný start komunikace a spolupráce z pozice radního a tím pádem i zástupce zřizovatele. Obdobně chci pokračovat v komunikaci také se samosprávami měst, kde se naše školy nachází, a kde napomáhají utvářet určitě kulturní a společenské hodnoty. Školství není jen krajské a sám vím, jak je pro starostu města komunikace s krajem ve všech oblastech důležitá, školství nevyjímaje.

Jaké jsou podle vás silné a slabé stránky krajského školství?
Zcela nepochybně je silnou stránkou krajského školství jeho stabilita. Za dobu působení mého předchůdce Bohumila Bernáška se do oblasti školství vnesla rozvaha a klid. Podařily se mnohé strukturální změny a také se dlouhodobě dobře profiluje systém investic. Stabilní je samotný odbor školství na krajském úřadě, a tak je pro mne zcela jistě velká výhoda nevstupovat do spálené země. Samozřejmě najdeme i slabší místa, ale rok 2020 a narušené dva školní roky covidem budou mít jistě obrovský vliv na roky další. Otázkou jistě bude i finanční dopad na daňové příjmy kraje a tím i možnosti investovat nejen do oblasti školství.

Pokud byste se přenesl do roku 2024, tedy na konec mandátu. Jak by mělo školství v kraji vypadat?
Mělo by být co nejvíce stabilní i přes koronavirovou pandemii a dopady rozličných vládních opatření. A taky by v něm měla být atmosféra mezi pracovníky ve školství taková, že si všichni řeknou, že Pardubický kraj je pro ně solidním partnerem, a že jejich radní jim k tomu svým dílem náležitě přispěl.