V čem spatřujete největší problém současné legislativy?
Problémem je především to, že jsou nedostatečně řešeny kontroly na návykové a jiné psychotropní látky. Současná legislativa je sto let za opicemi. Zatímco dopravní policie může řidiče kteréhokoliv dopravního prostředku i cyklistu zastavit a otestovat ho na alkohol, testování na užití drog je nedostatečné a technicky velmi málo pokročilé. Na železnici však neplatí ani tato základní kontrolní pravidla, což se tragicky ukázalo právě při nehodě v Golčově Jeníkově.

Znamená to, že na železnici vůbec neexistují kontrolní mechanismy?
Mechanismy existují, ale jsou velmi zkostnatělé až směšné a celá legislativa je nedořešená. Kromě zaměstnavatele není nikdo oprávněn dát strojvedoucímu dýchnout nebo zjišťovat, jestli nepožil psychotropní látky. Je jasné, že policie sama od sebe nemůže zastavit vlak, vytáhnout si mašinfíru a nechat ho dýchnout. Jediným kontrolním orgánem pro železnici je v současné chvíli Drážní inspekce, které však byly v nedávné minulosti odejmuty důležité kompetence. Chce-li nyní někoho kontrolovat, musí mu to deset dní dopředu ohlásit, což samozřejmě znamená, že každý se na kontrolu připraví a inspekce žádné nedostatky nezjistí. My pak pochybení zjistíme až ve chvíli, kdy policie šetří vzniklou železniční nehodu s vážnými následky. Poté navíc slýcháme nekompetentní vyjádření ministra dopravy, který si nenechal dostatečně vyložit, jak funguje kontrola a měl svalnaté řeči o tom, že zjistí dotyčnou osobu, která strojvedoucího nezkontrolovala. Jednoduše není osoba, která by to namátkově udělala. Ze železnice na to nemá nikdo právo. Ani policie, ani provozovatel dráhy a v podstatě ani Drážní inspekce. Jestliže to současná legislativa umožňuje, znamená to, že by se pánové na ministerstvu měli nad sebou zamyslet. Místo toho, aby byly postupně odebírány kompetence Drážní inspekci, tak by naopak měla získat páky, jak zajistit bezpečnost na železnicích a to také vzhledem k uvolnění trhu, kdy u nás máme téměř sto provozovatelů nákladní dopravy a okolo desítky provozovatelů osobní dopravy. Na jedné straně uvolňujeme trh, liberalizujeme prostředí, ale vůbec nemáme nastavené kontrolní mechanismy a jednotné předpisy.

Dopravci si tedy mohou upravit interní předpisy bez jakéhokoliv dohledu státu?
Přesně tak. Soukromí zaměstnavatelé mají vlastní předpisy a vlastní legislativu. Je to s podivem, neboť všichni, co provozují železniční dopravu, jezdí na jedné státem vlastněné dopravní cestě. Přesto si každý z nich vytvoří vlastní předpisy, které paradoxně nikdo jiný nezná a nemáme ani tušení, jestli dbá na standardy, na které jsme si kdysi zvykli u státních dopravců. Tedy zda uplatňuje stejně tvrdá kritéria ať už z pohledu odborné způsobilosti nebo bezpečností stránky, respektive zda zaměstnanec prošel příslušným zdravotním vyšetřením, psychotesty či byl před nástupem do práce testován na alkohol nebo drogy. Pokud by na silnici měl každý provozovatel se dvěma kamiony či deseti autobusy vlastní předpisy, tak se na nich pozabíjíme. Na železnici to tak kupodivu je.

Existují nějaké konkrétní návrhy, jak současnou neuspokojivou situaci řešit?
Toto téma jsme nakousli na posledním zasedání Asociace krajů ČR a myslím, že to bude nejdůležitější téma také do budoucna. Nemůžeme si dovolit být na jedné straně objednavatelem a garantem služby pro cestujícího a přitom vědomě trpět, že nemáme nástroje, abychom zajistili absolutní bezpečnost a to, že vlak nebude provozovat nezpůsobilá osoba, nebo dokonce osoba pod vlivem návykových látek. Jestliže lze kontrolovat autobus v jakékoliv pozici, a můžeme to dokonce uvést v podmínkách výběrového řízení, které budou postupně v kraji probíhat, tak si dovedu představit, že v budoucnu můžeme stejného stavu dosáhnout také na železnici. Na jedné straně bychom měli mít garantovanou prevenci a na druhé také subjekty, které ke kontrole, včetně té namátkové, budou mít kompetenci a budou ji pravidelně provádět. Není do budoucna možné, aby si kraj vzal na sebe zodpovědnost, že objednává vlaky, a přitom neměl ani ponětí o tom, jaká je kvalifikační úroveň příslušných zaměstnanců, kteří budou službu provádět, a ještě navíc byl ohrožován ostatními, krajem neobjednanými, soukromými provozovateli.