"Zatímco jindy archeologické nálezy absolvují rentgenové snímkování ve specializovaných laboratořích v Roztokách u Prahy nebo v Technickém muzeu v Brně, tentokrát extrémně křehký stav tak dlouhou cestu neumožňuje," řekl ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek. Muzeum má stejného zřizovatele jako blízká Pardubická krajská nemocnice, Pardubický kraj proto pomohl zařídit vyšetření právě tam. "Dostal jsem informaci, že v případě tohoto vzácného nálezu jde kvůli postupující oxidaci s trochou nadsázky o minuty. Jsme proto rádi, že radiodiagnostické oddělení Pardubické krajské nemocnice vyšlo vstříc a přijalo nezvyklého ´pacienta´," prohlásil 1. náměstek hejtmana pro investice, majetek a kulturu Roman Línek.

Rentgen odhalí skryté praskliny
"S pomocí rentgenových paprsků dokážeme odhalit případné vnitřní praskliny a vůbec zachovalost kovového jádra nádoby," vysvětlila vedoucí restaurátorského oddělení Východočeského muzea Jana Malá. "Dvojité dno, které se našlo už oddělené od nádoby, jsme nechali vyšetřit na CT. Je tak křehké, že jej nelze nazdvihnout a podívat se na něj ze spodu. CT pomůže zjistit, v jakém stavu jsou jeho jednotlivé vrstvy, zda je jeho výplň z keramiky nebo jiného materiálu," upozornila Malá.

Jaké postupy restaurátoři zvolí, ukáže teprve další zkoumání nádoby. Dosud provedli například nábrus milimetrového úlomku dna. Na průřezu je vidět, že některé části nádoby mají zachované kovové jádro, do kterého ale místy zasahují mikroskopické praskliny. V těch se objevují chloridové soli, které způsobují korozi. Celou nádobu budou muset restaurátoři desalinovat. Vzhledem k její velikosti musí pořídit minimálně 500litrovou vanu, ve které ji postupně zbaví solí a přitom nepoškodí její patinu.

Import z Itálie
Situla, tedy kovová nádoba ve tvaru vědra, je vysoká 60 centimetrů a široká přes 56 centimetrů. Koncem září ji našel náhodný nálezce na Pardubicku. Ve východních Čechách je to vůbec první nález svého druhu a svou výzdobou a velikostí jde i o republikový unikát. Archeologové nádobu datují do starší doby železné (halštatské), která začíná přibližně 800 až 750 let před naším letopočtem. Pochází pravděpodobně ze severní Itálie. Podobné nádoby sloužily ve starověku na míšení vody s vínem. Otázku, k čemu opravdu sloužila, zodpoví až specializované analýzy výplně nádoby.