Rok 2024 je chápán jako rok úplného zákazu skládkování. Co od toho lze očekávat?
S touto mylnou interpretací skutečností se bohužel setkávám dnes a denně. V dnešní době, kdy je informací z různých zdrojů přehršel, se často vytrácejí fakta a jejich logické návaznosti. Největším nešvarem jsou samozřejmě polopravdy vykládané ve špatných souvislostech.
Rok 2024 je rokem, který si Česká republika stanovila jako termín, kdy bude zakázáno skládkovat neupravený komunální odpad. Po tomto roce, pokud se nenajde další využití, budeme na skládky ukládat popel z domácností a podobné inertní zbytky, stejně jako je tomu v Německu nebo Rakousku, kde dnes existují tyto typy skládek.

Jaké může být zmíněné další využití? Existují nějaké moderní technologie zpracování?
Již dnes v roce 2016 existuje celá řada moderních technologických postupů. Akademie věd České republiky má například patentován postup recyklace PET lahví pomocí mikrovln. Nejsou však zcela jistě jediní, kdo na těchto metodách využití odpadů pracují. Navíc rok 2024 je z hlediska vývoje moderních technologií velmi vzdálen, jelikož technika nás každým rokem překvapuje více a více. Pokud dojde k realizaci těchto nových technologických postupů, slibuji si od toho nejen poskytnutí pracovních příležitostí, ale také opětovné zhodnocení surovin. Domnívám se, že v budoucnu právě především díky technologickému pokroku budeme řešit spíše nedostatek materiálu pro energetické využívání odpadů. Nemyslím, že bychom si v blízké ani vzdálené budoucnosti nevěděli rady s odpadem.

Jak se k celé problematice staví Evropská unie?
Budoucnost Evropy spočívá v oběhovém hospodářství, které je založené na lepším využívání zdrojů. Přechod k tomuto typu ekonomiky představila Evropská komise koncem minulého roku. Díky oběhovému hospodářství by se mohlo ročně ušetřit zhruba 600 milionů tun materiálů, které je možné recyklovat či znovu využít. Europoslanci například trvají na zastavení financování výstavby nových spaloven s tím, že již po roce 2020 by mělo být spalováno pouze to, co již skutečně není dále recyklovatelné. Měli bychom se zamyslet nad tím, zda není příliš velký luxus něco bezmyšlenkovitě vyvézt na skládku nebo do spalovny.

Počítá s oběhovým hospodářstvím i nedávno schválený krajský Plán odpadového hospodářství? Na co v něm kladete důraz?
Plány odpadového hospodářství krajů by měly určovat obecné směry a implementovat evropské a národní předpisy na příštích 10 let. Naším cílem je samozřejmě co největší přiblížení se oběhovému hospodářství. V plánu, který byl schválen na období 2016 - 2025, klademe především důraz na předcházení vzniku odpadů. Pokud již odpady vzniknou, tak prosazujeme jejich znovupoužití a materiálové využití. Dalším krokem v hierarchii je recyklace odpadů. Až poté následuje jejich energetické využití. Jako úplně poslední zůstává jejich skládkování a jiné způsoby odstranění. Cílem tedy zdaleka nemůže být pouze energetické využití odpadů, jak by se mohlo někomu zdát. Kraje však nejsou přímými účastníky trhu s odpady, nejsou příjemci peněz z poplatků za odpady a ani je nevlastní. Vlastníky jsou zejména města a obce.
Ve vztahu k evropským cílům bude také tedy důležité odpady co nejvíce zpracovávat a využít je k další výrobě. Protože je to nakonec i finančně výhodnější, neboť spalovny jsou prakticky nejdražším řešením. Tímto trendem se řídí i okolní země. Polsko se zaměřuje na technologie mechanických úprav a třídění odpadů, Slovensko zase nedávno schválilo plán odpadového hospodářství, který si klade cíle podobné těm evropským.

Měla by se tedy Česká republika inspirovat u sousedů?
Zcela jistě bychom měli učinit totéž. Do nově připravovaného zákona o odpadech by měly být zaneseny také ekonomické nástroje na podporu prevence vzniku odpadů a jejich recyklace. Mezi takové nástroje by neměl patřit nejen vyšší skladovací poplatek, ale měla by to být i například recyklační sleva pro obce, které správně třídí.